7. skautský oddíl Havrani - Kolín

III. GENERACE HAVRANŮ (1968 - 1971)

Pražské jaro 1968 přineslo do republiky politické uvolnění a pochopitelně i obnovu skautského hnutí. V historických kronikách je toto období podrobně popisováno a podstatné informace jsou uvedeny na www.7havrani.cz









První oddílová schůzka se uskutečnila odpoledne 26.4. 1968 v hudebním altánku na Kmochově ostrově.Hlavními protagonisty se stali Havrani z generace 45 - 50 a celého maratónu obnovy oddílu se ujal Láďa Kamarýt - Havran. Nálada ve společnosti byla taková, že již na první schůzce byla naplněna kapacita oddílu, která se po celé skautské roky pohybovala kolem 45 dětí, rozdělených hned na druhé schůzce do 4 družin. Jednotlivé družiny si své názvy vybraly sami. Všichni chtěli být Bobři podle slavné foglarovky, ale to se podařilo urvat jen té družině, která stála první na nástupu. Následovala družina Kamzíků, Lišáků a Medvědů. Již v květnu odjíždí skupina starších chlapců na rádcovský kurz na Sázavu. Doprovázela je neuvěřitelná hrdost na "skautský kroj" což byl šátek z obarveného prostěradla a obarvená bílá košile. Bez domovenek, označení, odznaků. Ale byl to kroj ! Děti v oddíle asi moc nechápaly kam vlastně šly,ale většina byla pod silným vlivem foglarovek, Rychlé šípy kolovaly oddílem. V jakési předtuše rychlého konce byl oddíl pod silným výchovným tlakem. Plnění nováčkovské, rychlý přechod na plnění 1. stupně junácké zdatnosti, výchova k hrdosti na každou podomácku vyrobenou krojovou součástku.





První tábor proběhl v červenci u obce Březí, v Jánském údolí. Místo bylo nazváno
"U tří smrků". Stanovalo se pod všemožnými stany, ale byl to skautský tábor. Na tomto táboře byly také prvé sliby nastupující generace. Po táboře již probíhal pravidelný oddílový život. Vysoké tempo skautské výchovy bylo doplněno neuvěřitelnou pracovní aktivitou. Oddíl spíš připomínal "oddíl nucených prací", budovalo se Havraní hnízdo - klubovna v ul. Politických vězňů, vydělávaly se peníze na brigádách a ještě se chodilo pomáhat budovat republiku - např. hrabat listí na Fučíkova parku.Odlévali se svíčky - to byl hit, a mít sádrový kachel z klubovny ? To byl poklad! Pracovní povinnost se týkala i rodičů, všichni pomáhali v naději, že se znovu vrátí demokratický politický režim, který ještě pamatovali ze svého mládí.





Snad nejkrásnější byl rok 1969, stabilizovaný oddíl s ohromným materiálním zázemím, neuvěřitelné nasazení činovníků oddílu. Každý den byl nějaký program v klubovně : kytarový kroužek, modeláři, vypalování do dřeva, práce s kůží... a pochopitelně brigády všeho druhu. Letní tábor opět v Zeleném údolí - místo pojmenoval Karel Mrzílek - Permon, pod Akelovkou. Vysoká kázeň dětí i činovníků vytvářela spolu se spoustou táborových rituálů neuvěřitelnou atmosféru. Na tábor se vezlo asi 100 vyřazených živých slepic, které obětavé manželky činovníků zabíjely a škubaly. Na táboře je jedlo z porcelánových vojenských misek, nikoliv z ešusů a příborem. Také nás někdo nazýval "Lordi z Březí", pak jsme to pochopitelně otočili na "Březí lordy".




Všechny tábory byly charakteristické jednak vysokou kázní a pak také nesmírnou romantikou táborových ohňů, fascinujícími úseky a dlohodobek. Autorem většiny z nich byl vůdce Havran. Seděl ve svém vůdcáku a opouštěl ho minimálně.Byl obklopen hromadou papírů a fixů. Kreslil, vymýšlel a psal...nekonečné legendy k hrám, noční úseky dlouhodobek vyvedené do absurdních situací, dnes nahánějících hrůzu z možných úrazů. Na co byl ale přeborník, to bylo vymýšlení táborových staveb. Celý tábor se stavělo a tábor opět připomínal "tábor nucených prací". Kluci se ale mnohému naučili a všechny tábory i v následujících letech po roce 90 nesly Havranovu charakteristickou architekturu.





Toto období bylo příznačné jednou věcí. Skauting byl budován na vysoké autoritě činovníků. Vysoké úctě se dostávalo náčelníku - Rudolfovi Plajnerovi, návštěva vůdce střediska na táborech byl svátek. O slovech vůdce oddílu nikdo nepochyboval a co řekl vůdce oddílu, tak to jednoduše platilo.


V roce 1970 se začalo líhnout nové činovnické mládí. Čekatelky, vůdcovky a Pagy, Magran, Skafan, odjely na lesní školy. John protekčně (nesplňoval věkový limit) na Ústřední LŠ na Červený Hrádek. Však také ještě na tomto táboře byl pokus o vážný "generační převrat", ale oldi to statečně ustáli. Podzim 1970 byl začátkem likvidace skautingu. Chlapci v oddíle to nevnímali, pokračovali dál v zaběhnutém tempu.





Konec skautingu v oddíle Havranů přišel před táborem 1971. John s Pagym odřezávali dětem z krojů veškeré odznaky s lilií. Tábor byl ještě skautský, sice bez skautské symboliky a skautských písniček, ale ve stejném duchu. Mirek Tichý - Datel si ještě složil skautský slib.Někdo ho pochopitelně udal, nebo byl již tábor hlídán. Vůdci nastaly vážné problémy.


Na tomto táboře se navíc již začal vyskytovat generační problém. Havran nedokázal oddělit z oddílu skupinku " zralých mužů", kteří si ve své pubertální rozjařenosti dělali z tábora spíše letní povyražení. Tajné noční útěky za děvčaty, legrácky všeho druhu, to vše ve snaze podkopávat silnou pozici Havrana, kterého milovali, ale který před nimi již neměl autoritu.