Fotografie z akce najdete na:
Jeden svět 2008
Jeden svět 2008
Filmový festival Jeden svět připravil speciálně pro skauty "lehce stravitelné" filmy s tematikou lidských práv:
Pipaluk / Jan van den Berg / Nizozemsko / 2007/ 14 min.
„Naše městečko Uummannaq je nejkrásnější místo na světě. Nedokážu si představit, že bych žila někde jinde,“ říká Pipaluk své kamarádce Sáře při pohledu na zasněžené okolní pláně na jihu Grónska. Její obavy o budoucnost rodného města jsou bohužel zcela na místě. Mořské proudy a vítr zanášejí do těchto míst stále více zplodin z Evropy, Asie i z USA. Následkem oteplování je místní zátoka částečně rozmrzlá, takže už se přes ni nedostanou rybáři se psími spřeženími a ani Pipaluk se Sárou se nemohou navštěvovat tak jako dřív. Kvůli horšícím se životním podmínkám řada obyvatel tento, na první pohled zcela nedotčený, kout světa raději opouští, a vesnice se vylidňují. Vizuálně podmanivý snímek je varováním před nevratnými změnami způsobenými oteplováním a znečišťováním naší planety.
Žirafa v nesnázích / Pascale Hecquet / Belgie, Francie / 2007 /12 min.
Jednoho dne Žirafa zjistí, že jí místní samovládce odpojil vodu. Jakmile se vzepře jeho nespravedlivému činu, je ze své domoviny vyhoštěna. Život v nové zemi, jejímiž obyvateli jsou výhradně psi, ale pro ni není jednoduchý. Po nekonečném čekání na podání žádosti o azyl ji v novém podnájmu vítají pouze podezřívavé pohledy nevrlé paní domácí. Když ji navíc druhý den pro její cizí původ odmítají replicas de relojes v jedné práci za druhou, začne Žirafa propadat zoufalství. Až když pozná přátelského psího zahradníka, svitne jí na lepší časy. Při úpravě stromů a živých plotů se totiž její dlouhý krk náramně hodí. K tomu, aby mohla být šťastná, jí však chybí oficiální povolení, že může v nové zemi zůstat… Hravý animovaný snímek s řadou vtipných momentů velmi výstižně ukazuje typické překážky, s nimiž se musí v nové zemi vypořádat téměř každý uprchlík, Žirafu nevyjímaje.
Ayla / Wilma Lighthart / Nizozemsko / 2005/ 15 min.
Když se jedenáctiletá Ayla rozhodne zajet si na kole se svými sourozenci k mořskému pobřeží, drží se od vody v uctivé vzdálenosti. Stále ji totiž trápí trauma, které prožila o Vánocích roku 2004 na Srí Lance. Z poklidné rodinné dovolené se stala vinou tsunami noční můra. Zatímco jejím sourozencům a rodičům se podařilo utéct, Aylu vlna spláchla. Kdyby ji na poslední chvíli nevytáhl z vody místní prodavač ovoce Kalu, utopila by se. Po návratu domů do Nizozemska nemohla dlouho spát a ještě dnes je pro ni snazší svůj zážitek namalovat než o něm vyprávět. Právě malování a milující rodina jí nejvíce pomáhají definitivně se svého strachu zbavit.
Na Staroměstském náměstí