Je 6. 10. 2012 sobotní ráno 6:25 a my máme sraz na kolínském vlakovém nádraží. Počasí je chladnější, ale nás, co jsme se zde sešli, již teď hřeje dobrý pocit z blížícího se výletu ze Zruče nad Sázavou do Zbraslavic. V 6:48 nám odjíždí vlak do Kutné Hory s následným přestupem na oranžový motoráček ,,regionova“. Samotný vlak je již přistaven v Kutné Hoře a nabízí dostatek prostoru pro nás všechny zúčastněné, a proto zaujímáme strategickou polohu ve zvýšeném kupé uprostřed soupravy. Ještě před odjezdem vyndávají někteří z bratří ze dna svých batožin uzlovačky a stezky, všichni připraveni předvést své skautské dovednosti. Vláček se pohnul a začal se pomalu šinout k našemu cíli. Cesta ubíhala vcelku klidně a slunko se svým opojným klidem vyšlo na oblohu. Čekal nás příjemný prosluněný den.
Před půl devátou dorazila naše vlaková souprava do Zruče nad Sázavou. Při výstupu z vlaku se jeden z bratrů nechal slyšet, že je mu taková zima jen napadnout sníh. Všechny nás to při pohledu na žhnoucí slunce velmi pobavilo. Kroky naší výpravy dále směřovaly ke zručskému zámku s velmi pěkně upraveným parkem. Historická stavba ční svou dominantností a upraveností nad přilehlým okolím. Ze zámeckých hradeb je výhled do údolí, na jehož ploše se vlní železnice a teče řeka Sázava. Po prohlídce zámeckého parku jsme ještě zapózovali v místním altánu na společnou památeční fotografii. Krátce na to jsme vyrazili po turistické trase směr Zbraslavice.
Při průchodu malým náměstíčkem zmizelo několik účastníků v místní cukrárně řkouc, že bez pořádné koblihy den nemůže ani začít. Přešli jsme most, zatočili vlevo a podél potoka začali pomalu stoupat ven z města. Prošli jsme pár posledních domků a sestoupili do zalesněného údolí. Minuli jsme malé rybníčky a přešli železniční trať, kterou jsme ještě nějakou chvíli kopírovali po pěšině. Cesta zprvu nebyla zrovna z nejlepších, ale po překonání místních blat a luk jsme došli na zpevněnou cestu, která už vydržela po zbytek dne.
Když jsme vystoupali na první, sluncem zalitou stráň, následovalo chvilkové zastavení spojené se svačinou. V pozadí bylo vidět poslední střechy města. Naše kroky dále směřovaly krajinou barvícího se podzimního listí, přírodních scenérií, chalup a osad doplněné o půvabné rybníčky. Členové družin cestou sbírali listí a jiné rostlinstvo do jejich herbářů. Každá družina dostala za úkol vytvořit do konce měsíce listopadu herbář, který budou nadále využívat při svém skautském vzdělávání.
V polovině naší cesty nás čekal zámeček Hodkov se svou opravenou vstupní branou, před kterou je zbudována fontána s vodopádkem. Zámek samotný je však v soukromém vlastnictví a veřejnosti není zpřístupněn. Pod branou je na volném prostranství umístěna kaplička se zvoničkou. Po krátkém odpočinutí a svačince jsme opět vyrazili dále.
Při opouštění obce nás mírným pokyvováním svých mohutných hlav zdravily dvě nádherné černé klisny. Vystoupali jsme po cestě na silnici, sešikovali se do dvojstupu a pokračovali lesním úsekem. Minuli jsme hřbitov s kaplí a klesáme do údolí. Po pravé straně máme ještě možnost spatřit rybník patřící ke zdejšímu panství. Po pár set metrech naše kroky dorazily k bývalému vodnímu mlýnu, jehož zahrada je osázena množstvím kvetoucích květin.
Nalevo od vrat usedlosti jsou o zeď opřeny dva vysloužilé mlýnské kameny, tichá vzpomínka na jejich dávnou slávu. Před mlýnem je rybníček, který je propojen s vodním náhonem a jehož voda sloužila k pohonu mlýnského kola. Vše střeží vodník sedíc opodál na pařezu. Dále kráčíme skrz chatovou osadu, přecházíme železniční přejezd a po silnici míříme k dalšímu turistickému rozcestníku. Zbývá ještě ujít šest kilometrů. Ukazatel nás navádí na úsek lemující říčku Pančavu a železnici. Procházíme okolo pančavské lesní pily a po chvilce do další chatařské osady. U jedné z chalup se někteří bratři pokoušejí navázat blízký kontakt s pašíkem, ale ten však neprojevuje nijaký zájem. Po chvilce vzájemného dorážení a taškařic
naše kroky opět míří dál.
Přicházíme na rozcestí, kde ukazatel oznamuje, že do cíle zbývají jen dva kilometry. Po pěti stech metrech už procházíme okolo bývalého mlýna, jehož součastný majitel mlýn přebudoval na luxusní penzion. Jeho obrovské, asi čtyřmetrové kolo opět klape. U zdejšího rybníka tiše postává vyřezávaný medvěd a opodál u parkoviště vítá návštěvníky vodník, strážce tohoto vodního dílka. Odcházíme od penzionu a stoupáme do kopců, z jejichž vrcholků se na nás usmívá obec Zbraslavice. V samotné obci jdeme okolo mohutné kamenné zdi, která lemuje zdejší zámek.
Na rozcestí si ještě někteří bratři nasbírali kaštany a naposled odpočíváme. Pak už zbývá jen navštívit venkovní prostory před zámkem. Shlédneme probíhající rekonstrukci hospodářských budov, umělecké výtvory sochařů na podstavcích a fontánu umístěnou v parčíku před historickou budovou. Pak už jen společné foto z našeho společného pochodu. Míříme okolo kostelíka na náměstí, kde se s námi dva účastníci loučí. Všichni ostatní míříme na místní vlakové nádraží. Vlak dorazil ve stanovený čas a my spokojeně usedáme do jeho sedadel. Jízda motorákem uběhla klidně. Pozorovali jsme ubíhající krajinu a vyprávěli si dojmy z právě společně prožitého dne. V Kutné Hoře ještě přestupujeme na rychlík, kterým přijíždíme na kolínské nádraží v 15:09. Loučíme se „se stiskem levice“ a s přáním klidného prožití zbytku dne.
Takto byla zakončena jedna z našich turistických akcí určených století skautingu.