Když jsme došli na tábořiště, dali jsme si malou pauzu na odpočinek. Opravdu jen malou, protože příchod byl naplánován asi o půl hodinky dříve. Za chvilku jsme se vydali nasbírat chrastí a klacky na oheň, na kterém si každý, kdo chtěl, opekl buřta. Na buřtech jsme si velice pošmákli.
Mělo následovat několik her, ale nakonec se hrála pouze jedna, která všechny tak zaujala, že jinou nechtěli hrát. Šlo v ní o spolupráci dvojic. Jeden z dvojice navigoval druhého, který měl zavázané oči a v rukách papírové koule, kterými házel po dalších dvojicích. Tyto papírové koule jsme dělali o družinové schůzce a lepili jsme je lepenkou, aby dobře držely. Já s Pipem jsme vyhráli dvakrát, Pospa s Kohoutkem jednou a Důlek s Tryskáčem nevyhráli vůbec.
Před odchodem zbyla špetka času na Důlkovy hry a to byla přetahovaná (já+ Důlek vs. ostatní) a další provazová hra, při které je jeden vprostřed kruhu z provazů a ostatní napínají kruh. Ten uprostřed se snažil dotknout jejich rukou, aby se s ním prohodil a nemusel být na tomto místě.
Po dohrání her nastal čas odchodu. Než jsme odešli, poklidili jsme, co se dalo, a uhasili oheň. Po půl čtvrté už jsme čekali na zastávce na autobus. Řidič, jak jsem již napsal výše, nebyl příliš šťastný kvůli holím, ale co, pustil nás do autobusu, tak jsme v půl šesté spokojeně dorazili do Kolína.
Po dobrém, na ohni opečeném buřtíku