Cestovali jsem s autodopravou Jiří Šmejkal Kouřim a rozhodně si nemůžeme stěžovat. Cesta probíhala poklidně za sledování filmů, koncertu Nedvědů na Strahově a vědomostní soutěže o drobná eura na suvenýry. Jediný zádrhel byl v Českých Budějovicích, kde nám zkolaboval autobusový počítač, takže jsme se asi na hodinu zdrželi s jeho opravou.



Po příjezdu do Berchtesgadenu jsem se ubytovali v bývalém sídle Hitler Jungend - nynější ubytovně pro mládežníky, která je hojně využívaná např. německými školami v přírodě, a vyrazili jsme na prohlídku horského města.


Během prohlídky si Mirek našel poměrně známého kamaráda... Večer byl vyhrazen promítání oddílových videí - hlavně videa z loňské výpravy do Mnichova a promítání dokumentárního filmu o městečku Berchtesgaden a o sídle Adolfa Hitlera - Berghofu.



Druhý den jsme vyrazili zdolat první alpský vrchol - Grünstein (1304 m.n.m.) - na Watzmann (2962 m.n.m.) nám bohužel nezbyl čas...



Celou cestu jsme šli nádhernou alpskou přírodou, navštívili jsme pstruží farmu, kde jsme se stali svědky "ekologické katastrofy" a posilnili jsme se u jezera Köningsee, abychom zvládli náročný výstup.











Ačkoliv jsme se posílili vydatně, přeci nám už brzy zmizel úsměv z tváře, protože výstup byl velmi náročný, a to i když jsme často odpočívali a rozptýlili se u bobové dráhy, kde zrovna probíhal výcvik. Ale stálo to za to ! Ten nádherný výhled, panaráma Watzmannu, zapsání do vrchové knihy, to vše nás odškodnilo za naši námahu. Cestou zpět jsme narazili na divokého oslíka, který se okamžitě stal atrakcí dne. Po návratu na "chalapu" jsme sbalili ručníky a plavky a vydali se do místního lázňo-aquaparku, abychom si (my staří) odpočinuli ve slané vodě a ve vířivce a ostatní (ti mladí :-)) mohli vydat zbytky své energie na tobogánech a dalších vodních atrakcích.

















Čekal nás nejnáročnější den. Nejprve krojová přehlídka a filmování Syslovou vrtulníko - kamerou, kterou obdivovala celá ubytovna, pak malý konflikt s německou armádou při focení berchtesgádenské kasárny, rychlé nalodění do autobusu a přesun do Solného dolu a muzea Berchtesgaden.





Byli jsem navlečeni do hornického stejnokroje (připadali jsme si v něm jak kosmonauti) a vydali se prozkoumat tajemnou hlubinu. Pro mě osobně to byl největší zážitek - 15 metrové skluzavky, důlní vlak a výtah, simulace podzimního výbuchu a především laserová show za zvuku vážné hudby na lodi plující v solném roztoku nás všechny nechávala v uvytržení...





Pak krátká exkurze v místní výrobně, kde se vyrábí legendární místní nápoj Enziánka, prohlídka typické bavorské architektury 20. století a přišel čas oběda, který jsme strávili halpoja laukkuja netistä v místní bavorské pivnici, kde se děti občerstvily bavorskými klobáskami a činovníci vepřovou pečení.







Po obědě byl v plánu hlavní cíl naší výpravy do Berchtesgadenu - prohlídka protinacistického dokumentačního střediska Obersalzberg, kde jsme mohli na vlastní oči spatřit zrůdnost nacistické demagogie, která zničila milióny lidských životů. Vrcholem bylo promítání autentických záběrů z vyhlazovacích táborů, ale i některé obrazové materiály stačily k tomu, aby se nám udělalo špatně cheap nfl jerseys china od žaludku a někteří mladší členi oddílu začali opouštět výstavu. Někdo může říci, že to bylo nepřiměřené, já se domnívám, že léčba šokem a nezkrášlenou pravdou je to nejlepší, co můžeme udělat, aby se podobná tragédie už nikdy neopakovala. Závěrem velmi náročného dne bylo druhé koupání v místních lázních.









Nastal čas jet domů, poslední den naší výpravy. Vstali jsme dříve a jeli vybrakovat krámky se suvenýry u Köningsee a pokořit poslední alpský vrchol, 1875 m.n.m. vysoký Jenner. Nahoru jsme vyjeli lanovkou, ale půlhodinová jízda v houpající se kabině slušně zamávala s psychikou jednoho z činovníků.



Ale ten nádherný, přenádherný výhled z hory čnící nad mraky za to jednoznačně stál. Posuďte sami...





Nafotili jsme "promo fotky":











Ještě poslední ochutnávka bavorské kuchyně (mám podezření, jestli sem se omylem nepřipletl na sraz degustátorů), při které nás obtěžoval místní Clifhanger a dotěrní ptáci, kteří nám brali jídlo doslova z ruky...











A zpátky do Čech...proslýchá se, že se výprava líbila dokonce i Kohoutkovi... i když to neřekl :-)...