Naše cesta začala na kolínské vlakové zastávce, z níž jsme zamířili do Prahy, odkud vyjížděl náš žlutý drak (autobus Student Agency) do "slunné" Itálie. Celou cestu jsme koukali na filmy (až nám lezly z krku) a pořádali kávové dýchánky, jelikož teplé nápoje jsou v autobusech SA zadarmo - tudíž se paní stevardka něco naběhala, aby uspokojila naše potřeby...



Se zcepenělým zadkem jsme byli vyhozeni na předměstí Benátek v Mestre, kde jsme nocovali - opravdu příjemné spát na mravorové lavičce, zvláště když si někteří z nás přijeli do Itálie léčit chřipku - ale přežili jsme to a brzkým ranním vlakem jsme vyrazili dobývat Itálii.



První zastávkou byla Verona. Tam jsme se zalíbili místnímu "úchylákovi", který si nás neustále prohlížel a fotil. My si prohlíželi a fotilí místní arénu, navštívili jsme výstavní třídu s luxusními obchody a viděli jsme i hlavní atrakci Verony - balkón Romea a Julie.



Další krátká zastávka byla v Boloňi, kde jsme zjistili, že Vandalové stále dobývají Itálii, a kde jsme si bohužel nedali boloňské špagety...





Druhá noc byla naplánovaná tak, že pojedeme na italský venkov a až uvidíme nějakou malebnou zastávku, tak vystoupíme a přespíme. Ale všechno dopadlo jinak - najednou jsme vjeli do tunelů a po dlouhé chvíli vyjeli v Apeninách. Nakonec jsme vystoupili v malém městečku Vaiano a šli hledat nějaký squat, kde bychom přečkali noc. Skončili jsme na zastávce, která byla naštěstí celou noc otevřená. Sice jsme každých 20 minut slyšeli "Atenzion", vlak přijíždí sem a sem a zvonění, které ohlašovalo zákaz vstupu do kolejiště, ale pořád lepší než spát venku v dešti, který se během večera spustil.






Pak nás čekala Pisa se svým symbolem Šikmou věží, která je doopravdy zatraceně šikmá - až z toho jde strach ! Pak hurá na vlak a čtyřhodinová cesta do Říma - konečně jsme se vyspali ! Kus cesty jsme jeli i podél moře a byl to nádherný pohled.






Do Říma jsme přijeli v noci a jak jinak - pršelo. Měli jsme toho dost, tak jsme šli do internetové kavárny, abychom nalezli nějaký levný hostel - toto hledání přišlo Koláčka na 50 euro, které mu štípnul arabský majitel kavárny...
Několik hodin jsme procházeli Řím a hledali ubytování - už jsme pomalu zkoušeli i tříhvězdičkové hotely, ale všude měli plno, nebo to bylo nad naše finanční možnosti - zkrátka jsme nemohli nic sehnat. Když už jsme to vzdali a vydali se na nádraží, tak nám do cesty vběhl anděl - pan Alfonzo, který vlastní v Římě dva byty a pronajímá je turistům. Za dvacet euro jsme pro sebe měli pokoj, koupelnu, postel ! a dokonce jsme dostali i pravou italskou snídani.







Ráno jsme plni sil opustili Alfonza a vydali se na prohlídku Říma, města, které bylo po tisíciletí "hlavním městem světa". Prošli jsme světoznámé Coloseum, Kapitol a Forum Romanum - ale nutno dodat, že Řím je město památek a na každém kroku naleznete odkaz starobylé římské civilizace, tudíž nemá cenu vyjmenovávat, co jsme všechno viděli, byť je to jen zlomek toho, co jsme neviděli...









K večeru jsme překročili hranice a vstoupili do papežského státu Vatikánu. Zvenčí jsme si prohlédli sídlo papeže Andělský hrad a zevnitř pupek katolického světa - chrám sv. Petra. Byl to neuvěřitelný zážitek, člověk přímo cítil, jak ho monumentálnost, bohatství a historie tohoto místa drtí - až se nám z toho špatně dýchalo...



Abychom nabrali dech, tak jsme zašli do pravé italské pizérie a dali si tradiční pizzu - sice jsme se plácli přes kapsu, ale byla to neskutečná dobrota a přímo jsme viděli, jak nám pizzu pečou, tudíž jsme měli jistotu, že nám ji neohřívají v mikrovlnce, jak je zvykem v některých českých rádoby pizzériích.



Protože jsme už neměli peníze na nocleh u Alfonza, strávili jsme noc v parčíku vedle dvou hlavních silnic, naproti policejní stanici (to jsme zjistili až později :-)). Policisté i Carabinieri nás nechali na pokoji, jelikož zrovna řešili dvě italské teenagerky, které se tak opili, že nemohli ani chodit a pro které musela přijet záchranku. V noci byla zima, ale naštěstí jsme spali tak 3 hodinky a už nám jel vlak zpátky do severní Itálie.



Zastavili jsme se ve Florencii, prošli město, utekli před dotěrnými mimy a po prohlídce slavné florentské katedrály jsme opět nastoupili do vlaku a zamířili na Benátky (nemyslím ty nad Jizerou).





Opět jsme přijeli v noci, takže nás čekala noční procházka po kanálech města - asi žádné město na světě nemá takovou atmosféru jako Benátky - jako bychom se vrátili v čase o několik století nazpět. Nocovali jsme na zahrádce jedné restaurace, kde nás ráno probudil hvizd píšťalky naštvaného číšníka, který se nás se zřetelným sarkasmem zeptal, jestli chceme kafe, kapučíno, nebo má zavolat policii.







Rychle jsme si sbalili saky paky a bez kafe i kapučína jsme vyrazili do ulic Benátek. Čekal nás pohodový den - navštívili jsme Ponte Rialto, náměstí Sant Marco a pak se nechali odvézt místním buso-trajektem na ostrov Lido, kde jsme strávili několik hodin na mořském pobřeží. Cestou zpět jsme absolvovali prohlídkou cestu po kanálech města.



Pak už jen autobusem do předměstí Benátek - Mestre, jeho prohlídka a pak autobusem zpět do nejkrásnějšího místa na světě - do Čech...