Naše cesta za pokořením vodáctví začala v Berouně - do turistických průvodců zapište, že Berouňané, které jste nikdy neviděli a potkáte je na ulici u Vás budou vyžadovat pozdrav, jinak Vás budou mít za nezdvořáky :-)







Po vyřešení zapeklitého problému - jak jen dostat ty loďáky do lodi, když se tam evidentně nevejdou, nasedly naše posádky ve složení: A) Pérák, Panchy, B) Koláč, Kristýna, C) Důlek, Kachna do svých "strojů" a jali se dobýt "volej Berounku".



S Panchym jsme měli trochu problém naučit se řidit loď rovně a nejezdit diagonálně k nepopsatelné radosti ostatních vodáků, kteří se nás báli víc jak peřejí - jednou nás odnesl i boční proud, ale po spoustě vodních radovánek jsme na to přeci jen vyzráli a vydali se bez mokré nehody vpřed k naší první zastávce - k legendárnímu Hostinci U Rozvědčíka na švestkové knedlíky.



Přišla chvíle první zkoušky a to jez. Jelikož bylo všeobecně málo vody, tak jsme museli jez překoníčkovat, což se nám také během celé vodácké výpravy povedlo vždy bez nesnází, pokud pominu to, že mě jednou splašená loď skoro přejela a když se jí to nepovedlo, tak mě alespoň srazila z jezu do vody...



Velké zážitky nás čekali v kempech - nejprve to byl kemp s velkým K, kde jsme se seznámili s kempaři s velkým K, kteří v něm trávili 4 měsíce z roku, znali se všichni navzájem a kteří nás přijali do rodiny. Dále náš nový kamarád Frodo se psem Glumem a hejno kachen, které s námi jelo asi 5 km jako čestná stráž a jejíž členky se Panchy nevděčník zkoušel celou dobu ulovit na pečínku. Jednoznačně největším zážitkem bylo sjíždění jezu a odváděcího koryta v Berouně, jelikož hned za jezem byl spadlý strom, který udělal z obyčejného sjíždění "Gontlit 4".



Na vodě se nikdo neutopil, užili jsme si činovnickou dovolenou a příště se těšíme na vodu, která nebude, jak by řekl bratr Panchy "takovej volej"...