Ikonografie tohoto odznaku se podle mého názoru opírá nejen o tradiční skautskou symboliku, ale má i svá specifika. Jak lilie, tak svatojiřský motiv patří nesporně k základům symbolického aparátu skautského hnutí. Druhý z uvedených motivů má ale navíc pevnou vazbu na ruské historické tradice. Pod jménem sv.Jiří nešlo jen o vysoké vyznamenání ruského impéria. Také v lidové tradici se tento světec těšil hluboké úctě o čemž svědčí velká obliba a rozšíření svatojiřských ikon. Sv. Jiří jako vítězný bojovník se zlem je nadčasové téma.

Spojení lilie a sv.Jiřího drakobijce zajímavým způsobem propojuje západní a východní tradici. Skauting se v tom ohledu jeví jako účinný a přirozený prostředek nezatížený ideologiemi. Obecné zásady skautingu jsou pozitivní a současně nadnárodní.





K formální stránce mé práce. Volba vysokého reliéfu měla zachovat jeho výraznost i v malém formátu raženého odznaku. Respekt k dané předloze, totiž historickému odznaku ruských skautů ze začátku 20. století, jsem nebral jako absolutní. Jeho umělecké kvality, zejména ve figurální části, nešlo nekriticky přijmout. Proto jsem se v případě figurální kompozice jezdce a draka volně inspiroval touto scénu v podobě, v jaké je na pravoslavných ikonách. Kromě této výjimky a vedle nezbytných změn v plasticitě vědoucí k větší výraznosti, jsem respektoval předlohu.